dětičky naše milované

 

Určitě víte, že co se dítě naučí a zažije do svých tří let, ho bude ovlivňovat celý jeho život – tak pozor.

Už i lékaři upozorňují na fakt, že i nenarozené děti všechno vnímají a reagují na podněty zvenčí.

 

 

Nikdy nezapomeňte:

 

Dítě je samostatná bytost: vaše dítě je samostatná a jedinečná bytost, která se u Vás rozhodla vyrůstat a učit se. Proto se ho nesnažte brát jako něco co můžete vlastnit a rozhodovat o jeho osudu. Jste pouze průvodcem a ochráncem této dušičky, která si Vás vybrala za cílem něco se od Vás naučit. Stejně jako Vás nevlastní Vaší rodiče, tak ani vy nevlastníte své děti.

Důvěra: všichni víme, že důvěra je základem každého vztahu, ať už partnerského, pracovního nebo kteréhokoliv jiného. Přijměte fakt, že každé dítě je originál a to, že vy něco nevidíte, neznamená, že ono to dítě nevidí. Malé děti neumí rozeznat co je dobré a co špatné, takže nemají důvod vám lhát.

Může se stát, že se Vám dítě svěří, že má nějakého kamaráda (kterého vy ovšem nevidíte). Zachovejte klid a hned nevolejte „Chocholouška“. Raději se snažte zjistit něco více. Mluvte s dítětem o jeho kamarádovi a zkuste se o něm dozvědět co nejvíce informací. Pokud z komunikace vyplyne, že tento kamarád není nijak nebezpečný nebo neohrožuje Vaše dítě, přijměte ho jako součást života Vašeho dítěte. Zpozorněte až tehdy, kdy by se dítě daného kamaráda bálo nebo kdyby ho nabádal k nějakému nevhodnému chování. V tomto případě se musí podniknout nezbytné kroky a s kamarádem se natrvalo rozloučit.

Respekt: všichni (včetně dětí) máme právo na respekt. Určitě by bylo skvělé, kdyby Váš syn byl například úspěšný fotbalista po dědečkovi, ale pokud si Váš syn sám tuto cestu nevybral a nemá k tomu dispozice, fungovat to nebude a osud to stejně nedovolí. Třeba by chtěl Váš syn raději navštěvovat kroužek vaření. Respektujte ho a prostě se smiřte s tím, že místo nešťastného fotbalisty budete mít doma spokojeného kuchtíka – no nezní to lépe?

Volba slov: ne nadarmo se říká „važ svá slova“. Toto je těžký úkol pro všechny – zkuste to.

Zkuste přestat používat slova, která začínají NE…. a zkuste je formulovat jinak a pozitivněji.

Př. Neřvi- ztiš svůj hlas, mluv tišeji

Neběhej – pojď pomaleji

: nepřivolávejte negativní energie. Toto se stává často, aniž bychom věděli, že druhému škodíme:

Př. Dávej pozor, ať se ti něco nestane (myslíme si, že vyjadřujeme starost, ale pouze přivoláváme negativní energii), radši to nahraďme: měj se krásně

: příběh ze života: Nedávno jel můj manžel ke svým rodičům. Když jsem se s ním ve dveřích loučila, tak jsem mu řekla nevinnou větu, kterou jsem ke všemu myslela z legrace. Jelikož jsme měli nové auto, tak jsem řekla: a neee že ho někde poškrábeš.

Asi nikoho nepřekvapí, když mi manžel odpoledne volal, že do našeho auta nacouvala dodávka. Naštěstí se nikomu nic nestalo a odnesl to jenom plech. No, mohla jsem se na něho zlobit? Vždyť jsem to přivolala. Od té doby si dávám pozor na to, co komu říkám.

: Z toho plyne, že i když něco myslíme dobře a bereme to jako projev starosti, už daného člověka upozorňujeme, ať je ve střehu. A v mozku se mu to projeví jako signál: POZOR NĚCO SE MŮŽE STÁT. V podvědomí se mu vytvoří strach a nejistota, což ho učiní zranitelnějším a začíná dělat chyby.

Formulujme proto pozitivně: ne dávej na sebe pozor, ale měj krásný den, anebo ještě lépe, dneska se ti všechno povede, tak si užij den.

 Nejsem otrok: asi to zní divně, ale žádný rodič není a ani by neměl být otrokem svého dítěte.  Nežijete pouze pro své dítě. Pokud jste otrokem svého dítěte a myslíte si, že mu to prospívá, tak jste na omylu. A zase se dostáváme na začátek: dítě se Vám narodilo, aby se od Vás něco naučilo a žilo vedle Vás. V žádném případě nechce, abyste se vzdali svého dosavadního života. Vysvětlím to asi takhle: pokud po narození miminka radikálně změníte svůj život, dítko se stane středem Vašeho vesmíru a vy se mu obětujete. Stane se jedna věc: ztratíte sami sebe, a tudíž se vytrácí i důvod proč si Vás tahle dušička vybrala, neboť se už od Vás nenaučí, to co se naučit měla. Tato dušička začíná být zmatená, neboť takovou zkušenost si pro svůj rozvoj nevybrala. Taková dušička si s touto zkušeností neumí poradit a začíná zlobit a zkoušet, až kam Vás je schopná dostat.  

Neznáme záměr dušiček našich dětí, takže pokud si myslíte, že děláte pro své dítě to nejlepší, tak jste vedle. Záměr každé dušičky je nám utajen.

Velká chyba je i to, pokud rodiče setrvávají v manželském svazku pouze kvůli svým dětem. Později se může stát, že začnete svému dítěti vyčítat, že vše jste dělali pouze pro jeho štěstí a dobro – smůla, nikdo se Vás o to neprosil, bylo to jenom Vaše rozhodnutí.

Př. Strašně jsme s manželem toužili po dítěti. První porod se nám nepodařil, ale my jsme nepřestali doufat, že jednou si nás nějaká dušička určitě vybere za své rodiče. A opravdu si nás časem jedna dušička vybrala. V té době nastal maraton všech možných vyšetření, indikace léků a píchání injekcí se pro mě stalo každodenní realitou. Byla jsem vyčerpaná a zoufalá. Jednou při píchání injekce jsem mluvila s miminkem v bříšku a říkala jsem mu „vidíš co všechno musím pro tebe vytrpět, aby ses mohlo narodit“? Potom jsem se zarazila. Vždyť mě o to nikdo nežádal. Nikdo mě nenutil otěhotnět. Byla to moje volba a moje rozhodnutí.  A i když od té doby byla spousta okamžiků, kdy jsem byla psychicky i fyzicky vyčerpaná, nikdy jsem tuto větu už neřekla.

 

 

Často se v poslední době setkávám s lidmi, kteří nevědí co si počít se svými dětmi. Scénář je vždy stejný: víš ona mi to dělá schválně. On mě zlobí a vzteká se. On je takový a makový.

Tak samozřejmě, každé dítě je nějaké.

Tito rodiče mají jedno společné, vždy hledají problém na straně dítěte a berou na sebe roli oběti.

1 – když se setkáme s miminkem, tak většina z nás začíná šišlat, huhňat nebo na něho mlaskat. Popřípadě když miminko pláče, tak mu dokola stále opakujeme nenene nebo tak něco (já se ptám, co nenenene?).  Popřípadě se pozastavuji nad tím, když se dospělí ptají malého miminka „co tě trápí“? Asi by to byl zázrak, kdyby mu odpovědělo.

Přiznám se, že já se taky občas přistihnu, jak to dělám, ač se mi to hrubě nelíbí a nechápu to.

Vtipné na tom je, když si uvědomíme, že se může jednat o dušičku, která je na podstatně vyšším vývojovém stupni, než jsme my.

STEJNĚ JAKO DOSPĚLÍ LIDÉ ANI NAŠE DĚTI NECHTĚJÍ, ABY SE S NIMI JEDNALO JAKO S NESVÉPRÁVNÝMI JEDINCI.

2 – vždycky mě dokonale pobaví, když vidím rodiče, kteří nechají své děti, aby jim „skákali po hlavě.“ Maminka chce jít doprava, ale dítě chce doleva. Kam se asi půjde? Přece maminka nedopustí, aby její andílek byl rozzlobený a práskl sebou na chodník a začal dělat scény. Maminka si nezajde do své oblíbené kavárny, protože jejímu broučkovi se tam nelíbí.

Dítě je součástí Vašeho života, ale není dobré se mu vždy a bezpodmínečně ve všem podřídit. A opět jsme na začátku. Pokud změníme radikálně své chování, priority a návyky, už se Vaše dítě nemá od Vás co naučit. Nakonec budete nešťastní vy i Vaše dítě.

NEZTRÁCEJTE SAMI SEBE. NESNIŽUJTE SVOU HODNOTU. VAŠ ANDÍLEK TO OPRAVDU NEOCENÍ.

 

3 – Jde se do školky – jupíííí-noční můra začíná. V životě každých rodičů nastává období, kdy posílají své dítě do školky. Bohužel v dnešní době nemáme na výběr, náš systém to prostě naplánoval za nás.

Př. Já jsem školku nenáviděla. Jediné po čem jsem toužila, bylo být se svou milovanou maminkou. Paní učitelku Halinu jsem opravdu neměla ráda a myslím, že ani ona neměla ráda děti. A to nepíšu o paní kuchařce, která nás terorizovala a nutila jíst nepoživatelná jídla. Ale žádné přemlouvání, schovávání ani trucování mi nepomohlo – do školky jsem musela. Od té doby jsem začala pociťovat úzkost z odloučení. V pozdějším věku pro mě byla škola v přírodě nebo nějaký výlet - trestem nejvyšším. A ani párem volů by mě nikdo nedostal na letní tábor. Nakonec ani dnes nejsem vášnivá cestovatelka a nejsem ráda o samotě. Díky systéme, jsi skvělý.

A teď se jedná o Vaše dítě. Spousta matek si chce odpočinout od svého dítka, a ač sedí doma tak vyšlou své vřískající štěstí do školky. Gratuluji, právě jste zadělala na celoživotní trauma Vašeho miláčka. Nakonec není spokojené ani dítě a ani vy.

Prostě nedělejte nic, pokud nejste s danou věcí plně ztotožnění. Pokud jste přesvědčení, že školka je pro vašeho mrňouse to pravé, budete vyzařovat klidnou energii a i dítě se bude cítit v pohodě.

Pokud ovšem máte pochybnosti, zkuste to jinak. Vím, že nám to společnost neulehčuje, ale je čas začít hledat jiná řešení.

4 – dokonalé zmatení – všimli jste si, že dneska jsou malé děti nějak drzejší a neznají hranice? Já si toho všímám každý den a musím se přiznat, že mě to docela děsí. Myslím, že je to tím, že dnešní děti umíme dokonale zmást.

Př. Spořádaná rodinka jde na nedělní procházku. Všichni jsou jako ze škatulky a snaží se vzbudit dojem dokonalého rodinného štěstí. Tatínek v dálce zahlédne svého známého, kterému se úspěšně už nějakou dobu vyhýbal. Dnes to ovšem bude jinak, setkání je už nezvratné. Než se setkají, tatínek celou dobu remcá a pomlouvá svého známého, jak je děsný a otravný – pozitivní slova byste hledali jen stěží. Když konečně dojde k očekávanému setkání, tatínek i maminka nasadí „hollywoodský úsměv“   a vypadají, že se samým štěstí ze setkání zblázní. Nakonec prohodí pár vět typu, konečně jsme se potkali, určitě si zavoláme a sejdeme se, aj.

No a teď : co to dítě, které všechno pozoruje?

Nechápe, proč se otec chová jinak než říká. Dítě je dokonale zmatené. Když se zeptá otce, proč tomu pánovi neřekl, že ho nemá rád a nechce se s ním scházet. Otec dítěti stroze odvětí, že je drzý a že by to nepochopil. Takže dítě to vezme za normální a začne se podle toho chovat, jelikož samo ještě neumí rozeznat co je dobře a co ne.

 

5 – ono to fakt nejde – výmluva, kterou určitě použil každý z nás a lež kterou každý z nás slyšel.

Tuto výmluvu používají často děti, pokud se jim nechce učit, uklízet anebo dělat něco o co byli požádané. A pokud je při tom necháme, tak těžko v životě dosáhnou svých cílů. Při první překážce si řeknou, že to nejde a je konec.

Všichni známe to pořekadlo: nikdy neříkej, že to nejde. Nebo se najde nějaký blbec, který to nebude vědět a udělá to.

 

Na závěr malá rada, kterou využijete i v běžném živote: ŘIĎTE SE SVOU INTUICÍ, potom nemůžete udělat chybu a neohlížejte se na to, co si myslí okolí.