Všechno se vším souvisí

02.04.2016 18:26

Většina z Vás nežije svůj život - žije život jiných. Všichni dobře víte, jak byste vychovali cizí děti, ale s vlastním si nedokážete poradit. Všichni vidí chyby ostatních, ale vlastní přehlíží. Stačí, aby kolem Vás někdo prošel, a už si o něm povídáte, hodnotíte jeho vzhled, anebo činnost, kterou právě vykonává. Prostě si hrajete na Boha, ale tím nikdo z Vás není a proto nikdo nemá právo soudit životy ostatních. Tak moc se bojíte svého života, že se Vám zdá bezpečnější soustředit se na životy jiných. Co kdybyste o sobě zjistili něco, co vědět nechcete. Je to lidské a nemusíte se za to stydět. Pokud si někdo právě teď řekl, že se ho to netýká, tak lže sám sobě. Zkuste si pravdivě odpovědět na otázku, zda jste někdy o někom nesmýšleli špatně? Kdo z Vás někdy neprohodil větu typu: co to má na té hlavě za páčo? Viděla jsi jaké má na sobě hadry? To je ale blbec! Ten je takový a ten zase makový. Myslím, že se mezi Vámi nenajde nikdo, koho by takové myšlenky nikdy v životě nenapadli. Já se přiznávám, že mě v životě taková myšlenka napadla mnohokrát a nejsem tak naivní, abych si myslela, že už mě nikdy žádná podobná nenapadne.

V poslední době jsem se cítila nějak podrážděně a začala jsem o některých lidech smýšlet špatně a soudit je. Musela jsem si uvědomit, že ne všichni a ne všechno bude tak, jak si myslím já, že je správné. Ačkoli důvodů jsem měla nespočetně, neopravňovalo mě to k tomu, abych plivala na někoho emoční sliz. Když jsem si začala opravdu všímat svých myšlenek, zjistila jsem, že v konečném důsledku se necítím lépe ani trochu. Spíše se mi přitížilo. Byla jsem vnitřně vynervovaná, v psychické i fyzické nepohodě a pořádně rozhozená. A tak jsem si říkala, že já sama sebe nervuju a ten, na kterého přitom myslím je v pohodě a vysmátý. Prostě to takhle dál nešlo a musela jsem podniknout něco, co mé chování zvrátí a přivede zpátky tam, kde bych chtěla být. Takže jsem nakoupila spoustu knih a opět začala studovat. Do té doby jsem si ani neuvědomovala, že každá má myšlenka se zapíše do mé buněčné podstaty a může mi způsobit nemalé zdravotní komplikace. Dnes už jsem si téměř jistá, že 80% nemoci má na svědomí naše psychika. Ale jak z toho ven. Zprvu se mi to zdálo jako snadný úkol, ale postupně jsem zjistila, že v dnešním světě je velice těžké zabránit negativním myšlenkám, aby se nám potají nevkrádaly do naši mysli a tam nám neškodily. 

A jak už tomu tak bývá, rozhodla jsem se zkusit s tím něco udělat. Jelikož nastalo jaro, příroda se probouzí a země vítá nové začátky, je vhodný čas uklidit si své negativní myšlenky a vymést je z naší hlavy pryč. Takový jarní úklid bude pro mě a třeba i pro Vás přínosem a budeme se cítit skvěle.

 Na tento nápad mě přivedla kniha Kaye Pollaka (Žádná setkání nejsou náhodná). Tato kniha krásně popisuje všechny souvislosti.

 

 

 

 

A tak jsem si sestavila čtyři fáze, které se mi zdály důležité. 

 

FÁZE PRVNÍ: PROFESIONÁLNÍ ŠMÍRÁK.

V této fázi jsem si zahrála na šmíráka. Stačilo mi jedno dopoledne, kdy jsem šmírovala sama sebe a nestačila jsem se divit.

Seděla jsem v bistru fakultní nemocnice a popíjela s manželem čaj (dělali jsme si legraci, že každý normální pár chodí na rande do kavárny a my do nemocničního bistra). Měli jsme spoustu času, než budou výsledky krve a tak jsme nějak přirozeně sledovali ruch kolem. Někdy nás zasáhl pocit úzkosti, když jsme viděli, jak přivážejí nějakého těžce zraněného člověka. Naopak jsme hned odsoudili člověka, který si to v županu, papučích a trubičkou v nose, mířil ke vchodu na cigárko. Dokonce jsme byli s manželem pohoršeni, když kolem nás procházela matka s dcerou a obě byly vysoké a velice hubené – takže jsme je okamžitě označili za anorektičky, jak jinak že? Tehdy mi to došlo. Jak můžu někoho hodnotit, když nevím, co toho člověka trápí, nevím, jaký život žije, neznám ho. A vzpomněla jsem si na svůj životní příběh. Vzpomněla jsem si, jak mi někdo říkal, že můj a manželův život by chtěl. A vůbec netušil, co jsme prožili, kolik bolesti v srdci nosíme, kolik smutku se za našimi úsměvy skrývá a jak moc jsme museli bojovat, abychom byli tam, kde jsme nyní. Pro své oči neviděl, to co vidět měl. Zajímal se pouze o povrchní věci, které nic neznamenají. Neviděl, že za peníze si štěstí nekoupíš. 

Nooo, takže prostě a jednoduše jsem si uvědomila svoje myšlenky i to, že každý člověk má jiné priority, vyhovuje mu něco jiného a štěstí hledá v něčem úplně jiném než já. Donedávna jsem žila v domnění, že rodina je priorita číslo 1 vždy, všude a od každého. Naše rodina by se v klidu mohla přejmenovat na Homolkovi. Jsme spolu úzce spjatí. Všichni o všech všechno ví, a i když se občas poštěkáme, víme, že jsme tu jeden pro druhého a nikdy žádného člena rodiny nenecháme v nouzi. Bezpodmínečně se milujeme a pečujeme o sebe. Po vyslechnutí spousty příběhů, jsem byla značně rozčarovaná, že tomu tak není ve všech rodinách a pocítila jsem jakési prázdno a úzkost.  Současně si, ale uvědomuji, že to co si myslím a mám nastavené JÁ, je pouze a jenom moje očekávání a jsem frustrovaná, když není naplněno. Ale jak říkám, každý má svá vlastní očekávání a z toho je třeba vycházet a mít na paměti.

 

FÁZE DRUHÁ: KECY SI NECH

Zakažme pomluvám vstup do naší mysli. Pokud k Vám přiběhne kolegyně, kamarádka, soused nebo kdokoliv jiný a má potřebu Vám svěřit úžasnou, super a 100% pravdivou informaci o člověku, kterého možná ani neznáte – řekněte STOP. Nemusíte mít výčitky, že jednáte nevychovaně. Jednoduše dané osobě sdělte, že takové informace slyšet opravdu nepotřebujete a ať je tak laskavá a nechá si je pro někoho jiného.

Tím zabráníte svému mozku, aby si o daném člověku udělal negativní obrázek, který se nemusí ani zakládat na pravdě. Nebudou se Vám hlavou honit škodolibé a negativní myšlenky, takže se Vám nemohou uložit v těle. Nepřebíráte myšlenky a názory jiných, takže si můžete sami udělat o daném člověku vlastní mínění. Prostě to má jenom samé pozitiva.

 

FÁZE TŘETÍ: NEPLIVEJ, NEJSI LAMA

Když už víme, jak zabránit negativním myšlenkám vstoupit do naší mysli, je třeba se zaměřit na to, aby negativní myšlenky nevystupovaly z nás.

Další běžná životní situace, která se nám všem určitě někdy stala (vezmu to z pohledu ženy).

Jsme na procházce s naší drahou polovičkou. V tom vidíme, jak si to naproti nám štráduje krásná, štíhlá blondýnka. Náš mozek začne vysílat alarm POZOR. Je třeba zničit konkurenci. V době kamenné bychom se nejspíš na danou blondýnku vrhli a jednoduše ji vytrhali tu blonďatou hřívu. Dneska si to nemůžeme dovolit, jsme přece civilizovaní. Tak jsme vynalezli jinou metodu. Jednoduše začneme pomlouvat a házet na danou blondýnku emoční sliz, vůbec nevadí, že ji vidíme prvně, ale jsme si jistí, že je tupá jako tágo a je to ukázková zlatokopka. Myslíme si, že tím si zvýšíme sebevědomí, budeme se cítit lépe a budeme nad věcí, opak je pravdou. Zkusme to jinak. Když už teda máme tu smůlu a potkáme někoho tak dokonalého, přepišme vzorec našeho chování. Prostě se usmějme a jděme dále. Nikdo od nás neočekává (nebudeme si nic nalhávat) a ani nestojí o naše rozbory a zcestné názory. Pokud máme potřebu toto setkání nějak komentovat, zkusme to jinak. Zkusme svému protějšku říct, že daná dívka má skvělou kabelku, že by se Vám taky líbila anebo se jenom pozastavte nad tím, jak krásně husté vlasy má.  Uvidíte, že místo toho, abyste se cítila mizerně a měla náladu pod psa, budete se cítit skvěle a nad věcí. A to je to oč tu běží, ne?

 

FÁZE ČTVRTÁ: NAHOĎ RŮŽOVÉ BRÝLE

Důležité je myslet pozitivně. A jak se zmiňuje jedna nejmenovaná televizní reklama: je třeba vidět sklenici poloplnou a né poloprázdnou.

Ráno se vzbudím a venku prší. Čapnu na sedačku jako bunk, manželovi dám hned z rána preventivní sodu, protože prostě proto a začnu mrmlat: „super venku prší, takže celý den na h…, do práce příjdu promočená, a to nemluvím o tom, že jsem chtěla odpoledne na brusle – fakt paráda“. Světe div se, večer můžu uplynulý den objektivně zhodnotit, poplácat se po ramenou a říct: „zase jsem měla pravdu“. „Celý den byl na prd“. Proč? Protože jsem vyslala do vesmíru myšlenku a ta se zhmotnila. Příště jsem to udělala jinak. Ráno jsem se vzbudila a venku pršelo. Sedla jsem si na sedačku, poděkovala manželovi, že mi dal med do čaje a řekla si: „paráda venku prší, to je dobře, po loňském suchu to chce hodně vody. Dneska asi nebude v práci nával, což je super: můžu si dodělat resty a hned jak se vrátím z práce, zalezeme s manželem pod deku a budeme koukat na nějaký film a uděláme si odpočinkový večer“. Vyslala jsem do vesmíru pozitivní myšlenku, a proto se den vydařil.  Cítíte ten rozdíl v energii obou myšlenek?

Každý má tu moc, se rozhodnout jaký den dneska prožije.

 

Budeme-li vysílat do světa pozitivní energie, budeme ji dostávat zpět a to ve větší míře.

Pokud o někom smýšlíme špatně, nevypovídá to nic o něm, ale o nás samotných. Prostě toužíme po něčem co má ten druhý, jedná se o projekci a nastavení zrcadla. Ukazuje to na naší slabost, komplexy a jednoduchost.

Pokud však začneme o lidech a věcech přemýšlet pozitivně, bude to o nás vypovídat jediné: jsme vyspělou, vyrovnanou duchovní bytostí, která žije v harmonii.

A to důležité nakonec – VŠECHNO SE VŠÍM SOUVISÍ.

Co dáš, ať už pozitivní nebo negativní. Se ti dříve či později vrátí i s úroky.